Rodino, přátelé, žáci, známí, čtenáři i vy ostatní, jsem táta.
Porod trval několik hodin a já u něj byl a řeknu jen, že maminka Lucka si vytrpěla své. Dlouhých 22 hodin neuvěřitelných bolestí musela má žena zvládnout, aby se ve 2:02 dne 26.12.2018 narodil Ondrášek, ale s těžkou asfyxií (tj. v ČASE III podle APGAR skóre s pomocí doktorů žil).
Událo se to v Neratovické porodnici, ale vše až do poslední chvíle vypadalo v normálu. Ještě v 1:57 měl Ondrášek dle CTG odezvy kolem 160. Nikdo neví zcela jistě proč se to stalo, možná pupečníkem kolem krku nebo rotováním při porodu, ale stalo se.
Stručně vysvětleno, Ondrášek se narodil mrtvý a doktoři jej museli resuscitovat a obnovovat základní životní funkce. To vše probíhalo před našima očima. Držel jsem svou ženu za ruku a doufal, že se nezblázní a vše nějak zvládneme, protože jsem si myslel, že naše dítko už je na jiném místě. Doktor z ára s ostatním personálem nám, Ondráška, zachránil a moc jemu i ostatnímu personálu děkujeme.
Poté z KDDL dětské nemocnice oddělení JIRP, specializovaného oddělení pro novorozence, přijela rychlá. Překvapivě přijela specializovaná sanitka přímo z JIRPu s doktorkou z tohoto oddělení a odvezli Ondráška. Já se ženou jsme započali dlouhou chvíli čekání plných modliteb, proseb a nejistoty.
……..
……..
……..
Na oddělení JIRP, Ondrášek, prodělal HYPOTERMII a dostal zlatou péči z rukou specialistů, kterým moc děkujeme. Nebýt jejich empatického a milého přístupu, asi bychom se zhroutili. Starali se o náš poklad a prožívali s námi naši těžkost. Chvílemi jsem měl pocit, že personál tohoto oddělení považuje našeho Ondráška za svého, jak o něj pečovali. Pomohli Ondráškovi s infekcí, s komplikací s nadledvinkami, s teplotou, s nežádoucími pohyby, s nepříznivými hodnotami i s běžnou péčí, kterou zastali místo nás rodičů. Také nám pomohli s kojením, se základními návyky a péčí o novorozeně a dávali nám naději, že zázraky se u miminek stále dějí. Nenapíši lépe než, jak již bylo psáno, andělé z KDDL se nám starali o naše nejmilejší, které jsme milovali dříve než se narodil. Nechci se rozepisovat o našich pocitech, které jsme si prožili, ale řeknu vám, že jsme si se ženou sáhli na samé dno v porovnání s předchozími životními útrapami.
Dost už o negativním, dnes je Ondrášek z nejhoršího venku a činní nás šťastnými svou nesmírně převelikou maličkostí.
Chceme poděkovat všem, kteří se modlili, drželi s námi palce a mysleli na Ondráška a na nás, všem, kteří Ondráškovi poskytovali svou péči a starali se o něj. A chceme poděkovat za zázrak, protože vyhlídky, zprávy a naše pocity byly velice nepříznivé.
Zkušenost plná strachu a nervozity, má zázrakem šťastný konec, za který jsme neuvěřitelně vděční. Naučila nás vnímat rozdíl mezi banalitou a skutečností. Naučila nás věřit z celého srdce a připomněla, že máme žít v daném okamžiku.
„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“
Arthur C. Clarke
Kam nás vedla, nebo vede tato zkušenost, tato cesta?
Tady a teď je to jedno, s Luckou si vážíme každého okamžiku s Ondráškem a prožíváme jej.
Malej je doma, má veškeré běžné projevy a my jsme vděční, je to náš miláček.
V červnu jsme společně s přáteli vyrazili na řeku Vltavu, kde jsme si i zacvičili.